Vadná linka

Jezdím každé ráno do ústavu jednou z mnoha autobusových linek MHD. To, že je poloprázdná poměrně kvituji. Představa jízdy tou, která míří ze sousedního nástupiště do nedaleké nemocnice, je otřesná. Už ráno se tam mačká dav a ospalé sardinky čeká patnáct minut utrpení.
 Jenže každá dobrá věc má svou stinnou stránku a ta co se týká mojí linky je opravdu bolestná... Léto je na úplném vrcholu a do nemocnice míří desítky půvabných sestřiček v šatečkách, kterými se snad už ani nedá všechno zakrýt. Mě přistoupí cestou maximálně tři osoby ženského pohlaví. Alespoň odhaduji že ženského. Všechny mají více centimetrů na šířku než na výšku a pozadím by mohly v lomu drtit kameny.
 Cesta zpátky odpoledne je ještě horší. Všude tolik modelek. Člověk by si z okénka mohl hlavu ukroutit ale jinak nic. Do naší linky prostě hezké holky nenastupují. Už si začínám myslet, jestli nejsem viníkem já...
 Až dnes jsem si myslel, že se smůla prolomila. Do autobusu nastupuje dlouhlovlasá dívka  s poměrně pěknou figurou. Stále otočená zády štrachá v batohu a vyndavá knížku. Sedne si na čtyřku přímo proti mě a zvedne hlavu. Zrůda! Má jakousi protaženou hlavu a podsazenou čelistí. Mlsně se rozhlíží po cestujících a já jsem stále menší a menší. Uhybám pohledem a snažím se nedívat. V ten moment však zouvá botu a začne se drbat na děravé ponožce, jako kdyby myslela, že tím ten svrab zažene. Je zle! Sotva se obuje, chytne ji to znova a akci opakuje ještě třikrát. Teprve potom zvedá knížku, zakryje si jí zaplaťpánbůh obličej a začne číst. Zvědavost mi nedá a kouknu na název té beletrie - " Vadná " !
....Ostatně jako celá tahle linka, povzdechnu si....