Vadná linka

Jezdím každé ráno do ústavu jednou z mnoha autobusových linek MHD. To, že je poloprázdná poměrně kvituji. Představa jízdy tou, která míří ze sousedního nástupiště do nedaleké nemocnice, je otřesná. Už ráno se tam mačká dav a ospalé sardinky čeká patnáct minut utrpení.
 Jenže každá dobrá věc má svou stinnou stránku a ta co se týká mojí linky je opravdu bolestná... Léto je na úplném vrcholu a do nemocnice míří desítky půvabných sestřiček v šatečkách, kterými se snad už ani nedá všechno zakrýt. Mě přistoupí cestou maximálně tři osoby ženského pohlaví. Alespoň odhaduji že ženského. Všechny mají více centimetrů na šířku než na výšku a pozadím by mohly v lomu drtit kameny.
 Cesta zpátky odpoledne je ještě horší. Všude tolik modelek. Člověk by si z okénka mohl hlavu ukroutit ale jinak nic. Do naší linky prostě hezké holky nenastupují. Už si začínám myslet, jestli nejsem viníkem já...
 Až dnes jsem si myslel, že se smůla prolomila. Do autobusu nastupuje dlouhlovlasá dívka  s poměrně pěknou figurou. Stále otočená zády štrachá v batohu a vyndavá knížku. Sedne si na čtyřku přímo proti mě a zvedne hlavu. Zrůda! Má jakousi protaženou hlavu a podsazenou čelistí. Mlsně se rozhlíží po cestujících a já jsem stále menší a menší. Uhybám pohledem a snažím se nedívat. V ten moment však zouvá botu a začne se drbat na děravé ponožce, jako kdyby myslela, že tím ten svrab zažene. Je zle! Sotva se obuje, chytne ji to znova a akci opakuje ještě třikrát. Teprve potom zvedá knížku, zakryje si jí zaplaťpánbůh obličej a začne číst. Zvědavost mi nedá a kouknu na název té beletrie - " Vadná " !
....Ostatně jako celá tahle linka, povzdechnu si....

Návrat do "normálu"

Od pondělí už zase navštěvuji v pravidelných pracovních cyklech ústav a snažím se tvořit hodnoty. Ovšem návrat po 14 dnech není nikterak jednoduchý, obzvlášť když jsem žřejmě stíhán nemocemi. Během dovolené jsem si uhnal vyrážku přes půl břicha (a že nějaké mám) po střetu s bolševníkem. Všechno co přijde z Ruska je prostě sajrajt. K tomu jsem kolem jedenácté dopolední v práci usnul. A i když se mi zdálo o oblíbeném rumu, vzbudil jsem se celý zpocený. Regenerace jater zřejmě probíhá pomaleji než jsem čekal a tělo to ví...  K tomu jsem se doslechl o jednom vydařeném ústavním večírku, kde jeden z nejslušnějších vědátorů ztratil po požití většího množství chlastu zábrany a rozhodl se zakousnout zástupce ředitele. Pronásledoval ho po chodbách a nakonec se mu podařilo pokousat ho alespoň na ruce, než se před ním zástupce stačil ukrýt a zamknout v jedné z laboratoří. Trochu mi to připomíná děj Resident Evil, ale budu věřit, že se u nás nezačalo s nějakým novým experimentem. Nápisu Umbrella jsem si nevšiml... Jenže ve výsledku shrnuto, podtrženo - po tom všem co už jsem tady za ta léta zažil, se dá říct, že jsem se vlastně vrátil do úplného normálu !

Akta X

Je to jedna z nevysvětlitelných záhad mé dovolené. Představte si tu idylu - letní šumavská krajina a tam osamocený domek v poklidném údolí, obklopený lesy. Celý rozradostněný odemykám dveře, otvírám okna a pokládám se na lehce zatuchlou postel. Už,už by se člověku chtělo usnout, když v tom uslyším zpěv. Je vcelku nenápadný, přesto mě zaujme. Čím víc se blíží, tím divnější pocit z něho ale mám. Vůbec mu totiž nerozumím. Nezbývá než vykouknout ven, kdo že je jeho nositelem. A nestačím se divit. Pro jistotu si promnu oči ještě jednou, ale je to tak - z lesa vychází po pěšině pět vietnamců v řadě. Každý má na hlavě rýžový klobouk, přes rameno kosu a společně pějí jakousi asijskou hitovku. Koukám na ně s otevřenou pusou. Ale oni jen projdou na dva metry kolem mého okna a ledabyle pokračují dál. Za ohybem lesa zpěv zmizí a když se tam jdu podívat, není po nějakých vietnamcích ani vidu ani slechu. Také jsem to vzal do protisměru, abych se podíval odkud že přišli, jenže cesta v lese byla naprosto netknutá. Nabízí se tedy hříšná myšlenka, že vietnamci jsou vlasně elfové, nebo že od někud spadli, nebo že se otevřela brána do jiné dimenze, kde Čechy a Vietnam jedno jsou... Večer jsem se pochlubil se svou příhodou ostatním, ale dostalo se mi jen posměchu. Nejrozumnější názor byl ten, že v měsíce nevětraném domě jsem se nadýchal jakýchsi plísňových spórů a dostal jsem halucinace. Nebo jak tvrdil Lobo, je to z toho božkovského rumu, co se tváří jako Morgan a který jsem se rozhodl koupit a ochutnat...Ale já tvrdím, že se mi to nezdálo..!

Znovuzrození

Uúú. Jsem opět zpátky ! A protože se tady v tom vůbec neorientuju, vyzkouším přidání příspěvku. Byl jsem celý týden na dovolené a mám spoustu příhod hodných vyšetřování jako akta x ... ale o tom příště..