Akta X

Je to jedna z nevysvětlitelných záhad mé dovolené. Představte si tu idylu - letní šumavská krajina a tam osamocený domek v poklidném údolí, obklopený lesy. Celý rozradostněný odemykám dveře, otvírám okna a pokládám se na lehce zatuchlou postel. Už,už by se člověku chtělo usnout, když v tom uslyším zpěv. Je vcelku nenápadný, přesto mě zaujme. Čím víc se blíží, tím divnější pocit z něho ale mám. Vůbec mu totiž nerozumím. Nezbývá než vykouknout ven, kdo že je jeho nositelem. A nestačím se divit. Pro jistotu si promnu oči ještě jednou, ale je to tak - z lesa vychází po pěšině pět vietnamců v řadě. Každý má na hlavě rýžový klobouk, přes rameno kosu a společně pějí jakousi asijskou hitovku. Koukám na ně s otevřenou pusou. Ale oni jen projdou na dva metry kolem mého okna a ledabyle pokračují dál. Za ohybem lesa zpěv zmizí a když se tam jdu podívat, není po nějakých vietnamcích ani vidu ani slechu. Také jsem to vzal do protisměru, abych se podíval odkud že přišli, jenže cesta v lese byla naprosto netknutá. Nabízí se tedy hříšná myšlenka, že vietnamci jsou vlasně elfové, nebo že od někud spadli, nebo že se otevřela brána do jiné dimenze, kde Čechy a Vietnam jedno jsou... Večer jsem se pochlubil se svou příhodou ostatním, ale dostalo se mi jen posměchu. Nejrozumnější názor byl ten, že v měsíce nevětraném domě jsem se nadýchal jakýchsi plísňových spórů a dostal jsem halucinace. Nebo jak tvrdil Lobo, je to z toho božkovského rumu, co se tváří jako Morgan a který jsem se rozhodl koupit a ochutnat...Ale já tvrdím, že se mi to nezdálo..!