Předvánoční běsnění

Předvánoční běsnění mě letos zasáhlo s nebývalou silou. Ani ne tak co se týká nákupu dárků. Něco jsem měl a to co jsem neměl, jsem hravě dokoupil v slávistickém fan shopu. Netuším jaké z toho bylo nadšení, ovšem držím se hesla o tom, že "nakupuj dárky tak, jako kdyby sis nakupoval pro sebe"....To jen tak bokem. Mě letos ovšem zasáhlo slavící běsnění.

Nijak zvlášť vánocům nefandím a myslím si, že je to druhé nejhorší datum v kalendáři hned po 8.listopadu, ale co se týká možnosti alkoholického vyžití, je to období plodné a možná i nejplodnější z celého roku. Ve středu jsem do sebe na staromáku nalil něco svařáků a navrch pár guinessů v nedalekém pubu. To se ještě dalo ráno rozdýchat. Následoval ovšem ústavní večírek. Tam se tvrdé jádro vrhlo na sud jakési čtrnáctky z klášterního pivovaru a během hodiny a půl se nám ho podařilo pokořit. Šéf v předtuše dobré společnosti zásobil party i vybraným italským vínem ze smíchovského wine foodu. Velice se mýlil. Společnost nebyla vybraná a silným pivem se tak rozjela, že nedošlo k žádné distinguované ochutnávce jak by se slušelo, ale k bohapustému vychlastání asi šedesáti lahví během následujících čtyř hodin. Přecházel jsem plynule od červeného k bílému a naopak. Všechno se prokládalo tullamorkou, co si tak vybavuji...

 Každopádně to už mi druhý den nebylo úplně nejlíp, a dalo by se říct, že jsem byl na kašovité stravě. Leč pátek jsem překonal a hned ráno vyzval kamaráda Soba ( je to jeden ze santových, takže má rád sníh a zimu) a další na vyvětrávací vycházku. Ta téměř skončila po několika metrech ve spřátelené vsi u třináctky z pivovaru Černá hora. Sob, který se jediný se psem nebál vyrazit do nepohody držel statečně krok a tak když jsme po asi dvou hodinách vylézali ven, měli jsme za sebou několik kousků a pár rumů od Botranů a Zacapů. K tomu si každý nesl v podpaží petku toho výborného zlatavého moku, aby cestou nezhynul. Nakonec jsme statečně v podvečer došli a diskuze vedená cestou by dámskému sluchu asi nelahodila, ale ve výsledku mě ten třetí den už poměrně dost poničil..

Relaxaci jsem očekával od návštěvy rodiny a nasátí vánoční atmosféry punčem. Ovšem přišlo poměrně nečekané překvapení. Pro zajímavost jsem si změřil ráno hladinu cukru. No přátelé, 17,1 jsem nečekal, zvlášť když moje poslední měření někdy v září ukázalo 6,1.. Vypadá to, že s chlastem je konec a všude kam si odskočím na malou po mě zůstane cukrová homole. A tak jsem se rozhodl pro radikální očistu organismu! Rád vám o tom budu referovat a věřím že mi držíte palce ! :-)