Vypůjčil jsem si heslo hrdinných odborářů, abych vám přiblížil poslední zedníkovu historku. Předcházel tomu jeho veselý příchod do práce s vtipem na rtu ! :"Hele, znáte tenhle - Přijde týpek do hospody a už ve dveřích vesele křičí :"Chlapi, tak mi dneska konečně vyšel první článek!" - "Cože, ty seš novinář?" "Ne, mám tasemnici!" A pak se jal vyprávět jeho včerejší lékařskou story...
Nejsme totiž žádná sebranka na které nikomu nezáleží. A z toho vyplývá, že si můžeme na ústavu vychutnávat vlastní lékařskou péči. Je to skvělá věc, ovšem má to i své malé úskalí. A tou je věk naší doktorky. Je to hodně předválečný ročník a Zita Kabátová byla proti ní pulec. Před rokem už to vypadalo, že se ze zdravotních důvodů vzdá své emeritní funkce. Nastoupila za ni náhrada, což ovšem jak se ukázalo nebyl prozřetelný krok. Byla to lékařka o ještě zhruba deset let starší. Nejen že ji vrátný zprvu vyháněl a posílal do nedalekého pečovateláku, ale ona se nám skutečně po několika týdnech nevrátila z vycházky. A tak nezbylo než vzít opět za vděk naší prověřenou veteránkou. A tady vstupuje na scénu zedník!
Okopával jednu z laboratoří v rámci jakési rekonstrukce. Třicet let výparů se však podepsalo na chemickém složení omítky, a tak není divu, že mu odpoledne po práci slzely oči, jako aligátorovi, tančícímu v bahně s malým pakoňátkem. Vypravil se tedy k lékařce pro pomoc. Ta mu předepsala kapky a zedník v dobré víře vyrazil do lékárny si svůj lék vyzvednout. Recept předal, zaplatil, poděkoval a pomalu balí. "A na co to vlastně máte?", zeptala se lékárnice jen tak na odchodu zdvořile."Ale, vždyť víte. Přece na kapání do očí." V tu chvíli bylo vidět jak lékárnici polévá smrtelný pot a volá si zedníka zpátky. "No jo, ale tohle jsou kapky do nosu a kdyby jste si je nakapal do očí, spálí vám to rohovku." A zedníkovi se ten den poprvé v očích objevilo bělmo....
Není jistě bez zajímavosti, že místo lékaře je opět k dispozici a čeká se na nějakou novou, mladou krev do ordinace. Ideálně ročník 1900 a výš...
PS: Ve čtvrtek a pátek máme na ústavu v rámci týdne vědy a techniky dny otevřených dveří. Kdo by měl zájem o exkurzi, bude srdečně vítán!
Stačí ti, že moje praktická lékařka mě oslovovala "děvčátko" a při každém podezření na infekci horních dýchacích cest dojatě vzpomínala na objev Penicilínu? Když jsem ji jedinkrát potřebovala na něco jiného než štempl na papír, tak její ordinace záhadně zmizela...a já si tenkrát myslela, že umřela. Ale ona je to spíš taková potulná vampýřice!
OdpovědětVymazatpsice: to mohla být doktorka Quinnová ! :-)
OdpovědětVymazatjá se se svým praktickým lékařem potkám vždy, když skočím na jedno k Blvovi... sedí u stolu, pije pivo a slivovici již pětašedesát let se vysmívá smrti:-)
OdpovědětVymazatlobo: njn, doktor mengele se už taky pětašedesát let vysmívá smrti!
OdpovědětVymazathlinule: v českém zdravotnitví se není čemu divit, já když jsem naposledy viděla svého obvoďáka, nevypadal nejlépe, měl služební mikinu a kalhoty pokecané od čehosi, doufejme, že od snídaně,já vím, stane se, ale že by působil dojmem ztělesněného zdraví a čitoty, to říct nemohu. Proto když tam nemusím, tak tam radši nelezu a léčím se pokoutně bylinkama.
OdpovědětVymazatno, třeba si doktor pěstoval na šatech vlastní penicilin ! :-)
OdpovědětVymazat