Lepší vrabec v hrsti...

Dnešní příspěvek bude krátký, rázný a nechutný! Zostudit se člověk může všelijak a někdy je to vpravdě nečekané.

Už několik dní mě trápí lehoučká rýmička. Taková ta, co vás zrána nutí si párkrát pořádně odplivnout. Učinil jsem tak i dnes a spěchal na autobus. Protože nejsem žádná třasořitka, stačí mi obléct tričko a lehkou větrovku, vesměs rozepnutou. Chci zdůraznit, že tričko bylo jasně žluté. Zatím všechno probíhalo tak jako vždycky. Při přestupu jsem však byl nucen popoběhnout a při hlubokém výdechu se z nosní dírky ozval "výstřel".

Nějaký zaschlý holub, co se zřejmě utvořil během nočního chrápání vyrazil ven. Neznámé velikosti, neznámého vzhledu a neznámým směrem. Preventivně jsem se ohledal, ale naštěstí nikde nic. "Hm, asi odlétl", říkám si a pokračuji dál k ústavu. Cestou potkávám několik nových půvabných laborantek i několik vědců. Rozradostněn z tak skvělé společnosti se dávám se všemi do hovoru, až dorazíme společně na pracoviště. Přijdu k prvnímu zrcadlu - aaaa ..Na žlutém tričku přímo pod krkem, přesně tam, kam si člověk nevidí, se ten hajzl usadil. Podle Earla by to byla asi velikost "střední". Bylo mi divné, že mi kolegové nekoukají do očí, ale u dívek jsem se domníval že jde o stud a vědců o zjevné gesto podřízenosti mé osobě.

Nevím jestli teď nebudou znechuceně odvracet zrak. Hlavně ty laborantky. Vědci po sobě zanechávají kolikrát i horší hnusy. Ale tak nějak si říkám, jestli by nebylo lepší, aby mě přistihli s brabcem v hrsti, než s holubem na krku...